Můj pohled na chromatický akordeon

Tato stránka je věnována začátečníkům ve výuce na chromatiku a není určena pro odborníky. Pokusím se Vám zde nastínit, proč je nevhodné děsit se při pohledu na nezvykle velké množství knoflíků na této harmonice obsažených.

Image

Ač je to v rozporu s tím jak tato harmonika na první pohled vypadá i jak se divně klikatí přehrání osmi základních tónů stupnice na hmatníku, tvrdím, že právě tento typ akordeonu je ze všech dostupných typů harmonik na naučení nejjednodušší. Někdo může namítnout, že nemůže být nic prostšího, než tastatura pianovky totožná s klavírem i varhanami, kde jednotlivé tóny jsou přehledně uspořádány zleva doprava od nejnižšího tónu k nejvyššímu. Ano, přehledné to je, ale to neznamená, že je to také odpovídajícím způsobem praktické. Když postavíte tříleté dítě ke klavíru a ukážete mu jak přehrát stupnici C dur, nejspíše tento triviální úkon zvládne zopakovat napoprvé, což bych si rozhodně netroufl tvrdit v případě hmatníku knoflíkové chromatiky a totožného úkolu. Jestliže však budu pokračovat ve výuce tohoto dítěte a budu ho chtít naučit totéž zahrát do všech dvanácti základních durových stupnic, ať už na klavíru, varhanech či pianovce, nepochybně dojdu k závěru, že mé dítě tento úkol na těchto nástrojích prostě není schopno zvládnout. Každá stupnice se totiž hraje na těchto nástrojích jinak a neplatí to zdaleka jen u durových stupnic. No prostě je v tom hokej. Při tom v případě na první pohled složité knoflíkové chromatiky mě stačí naučit dítě přehrát jedinou durovou stupnici a je jedno kterou a od té chvíle už umí přehrát všechny. Stačí mu už jen ukázat, odkud má začít, tedy kde se nachází první tón požadované stupnice. Totéž platí, když ho naučím libovolnou mollovou, nebo jinou stupnici. Jednou naučený prstoklad se prostě nemění a používá se do všech ostatních stupnic téhož typu. Z toho vyplývá, že vynálezce knoflíkového akordeonu byl tuze chytrý a mazaný pán, když se mu podařil díky důmyslnému rozvržení všech knoflíků takovýto husarský kousek. Podmínkou pro využití této nesporné výhody je pochopení systému uspořádání jednotlivých tónů na chromatice a osvojení si takového prstokladu, který v rámci jedné stupnice nikdy nevybočí z rozsahu tří řad, které jsou pro každou stupnici vždy předurčeny jako základní. Vysvětlíme si to podrobněji.
Chromatika, má-li být v tomto ohledu dokonalá, musí být nejméně pětiřadá. Při tom první tři řady bereme jako základní a čtvrtou s pátou řadou označujeme jako řady pomocné. To jsou ty nejblíže k měchu. Ty jsou synchronně jen propojeny s první a druhou základní řadou, přičemž zcela prostřední řada, tedy třetí je samostatná, není propojena. Toto propojení funguje takto. Když stisknu libovolný knoflík mimo prostřední řadu, vždy se současně sám stlačí i jiný ekvivalentní knoflík v jiné řadě. V konečném důsledku chromatika vlastně fyzicky obsahuje o celé dvě řady tónů méně, než kolik se jich zdá být při pohledu na pětiřadový hmatník. Kdyby tam však tyto pomocné řady nebyly, byli bychom nuceni měnit prstoklad při přechodech do jiných stupnic a ouvej, to by mi vadilo. Starší chromatiky byly často jen třířadové a pokud se teprve rozhodujete pro koupi, tak se takovému typu raději vyhněte. To už si rovnou můžete koupit pianovku, ať máte práci se stupnicemi na celý život! Ruku na srdce, kolik je mezi námi tak dobrých pianovkářů, že hrají bez mrknutí jakoukoli skladbu v libovolné stupnici ? Většina se naučí tři až čtyři, někdo jen jednu a ty ostatní stupnice pak nazývají neoblíbenými. To se dobře poučenému chromatikáři stát nemůže. Rád se dívám, jak kdo na co hraje a samozřejmě i mezi chromatikáři je mnoho dlouholetých a úžasně dobrých hráčů, kteří si dosud této nesporné přednosti chromatik nestačili povšimnout a tak i když hrají celou skladbu v jedné tónině, pořídí při tom zabrat všech pět řad. Ti se pak dělí na dva tábory. Jedni když jsou požádáni, aby totéž přetransponovali do jiné, ne zrovna pro ně vhodné stupnice Vás pošlou do p. a ti druzí s většími či menšími obtížemi změní prstoklad a požadavek splní. Kdyby obě tyto skupiny hráčů prokoukly lépe systém chromatiky hned na začátku výuky, kdy se utvářejí návyky, nemuseli by jakékoliv transpozice vůbec vnímat, jako nějakou překážku.
Kdybych před 20 lety věděl o chromatice polovinu z toho, co vím dnes, asi bych nikdy nehrál na heligonku, ale když dnes na heligonku hraji, jsem rád, že jsem to tehdy nevěděl. Na chromatiku se stále pokládám za začátečníka, ale skutečnost, že se nemusím učit každou skladbu zvlášť a že to jde jaksi samo, mne u chromatiky fascinuje a přiznám se, že u jiného nástroje jsem nic podobného v takové míře nezažil.
Bohužel učitelé na chromatiky nějak vymizeli. K všeobecnému rožšíření pianovek došlo patrně pro shodu tastatury s jinýmy klávesovými nástroji. Tato výhoda podle mne však nemůže vyvážit rozdíl v tom o kolik je systém uspořádání knoflíkové tastatury dokonalejší a potažmo na naučení opravdového hraní jednodušší.
Z toho plyne ponaučení: Nebojte se chromatiky. Věnujte hlavně na začátku více pozornosti systému rozvržení tónů, neboť v tom není chaos, a pochopení souvislostí, které mnohým hráčům zůstávají skryty, se Vám mnohonásobně zúročí. Nebudete se totiž muset učit každou písničku zvlášť. Naučíte se jen intervaly a budete ovládat hmatník harmoniky se stejnou samozřejmostí, jako vlastní hlasivky. Aby jste nebloudili na cestě k tomuto cíli, nechte si poradit a naučte se jen takové hmaty, které v rámci aktuální stupnice nikdy nevybočují přes více než tři řady. Do Říma můžete dojet po hlavní silnici a po okreskách taky. Jde to dokonce i po polních cestách. Vyberte si svoji cestu a podle toho Vám to také potrvá. Podívejte se do mapy, to se vyplatí.
Program Chromatika je obdobou takové mapy. Poněvadž využívám všechny jeho funkce, pokládám ho dokonce spíše za kompletní navigační systém s aktivně fungujícím přijímačem GPS. Pomáhá mě a může velmi pomoci i Vám. Stačí jen naučit se ho používat a to dá mnohem méně práce, než se naučit hrát. Existují jen tři typy správných a uznávaných prstokladů. Každý z nich je komplexní a zcela soběstačný. Stačí Vám tedy naučit se jediný z nich dle Vašeho výběru a položit tak pevné základy pro osobní rozvoj v umění hry bez cest do slepých uliček a cest oklikami.

domů